Články

KRANIOSAKRÁLNÍ BIODYNAMIKA – METODA 21. STOLETÍ

V dubnové Meduňce, která je stále k dostání na stáncích PNS, vyšel článek naší dlouholeté spolupracovnice, astropsycholožky a terapeutky Mgr. Marie Hlávkové, Ph.D.
o kraniosakrální biodynamice. Protože se do časopisu vešla pouze kratší verze článku, nabízíme vám nyní, milí čtenáři, celý článek v nezkrácené podobě.
Milí čtenáři, ráda bych se s vámi podělila o své praktické i teoretické zkušenosti s kraniosakrální biodynamikou – metodou terapeutické práce, která se u nás v posledních několika letech poměrně rychle rozšiřuje. Pro mě osobně je kraniosakrální biodynamika natolik převratná metoda, že si troufám ji nazývat „metodou 21. století“.

TROCHA TEORIE NA ÚVOD

Kraniosakrální biodynamika je terapeutická metoda, která pracuje s naším tělem a všemi jeho energiemi. Byť se zaměřuje na tělesný systém člověka, ve výsledku působí i na úrovni duševní a psychické, neboť při zpracovávání tělesných blokací se zároveň vylaďuje i duševní oblast. Kraniosakrální biodynamika vychází z osteopatie, ale její kořeny sahají ještě hlouběji ke starým kulturám. Orientuje se na vnímání základní životní síly, která je v těle patrná coby pulzace mozkomíšního moku a dále se projevuje v celém systému tekutin, tkání, struktur a energií obklopujících tělo.

Této prazákladní energii, která nás všechny oživuje a dalece přesahuje, se v terminologii kraniosakrální biodynamiky říká „Dech života“. Ten se v těle manifestuje projevem nazývaným „primární respirace“, což je jakési energetické dýchání těla – v delším rytmu, long tide, nebo v kratším rytmu, mid tide. Primární respiraci lze přirovnat k přílivu a odlivu, jemnému rytmickému pohybu, neustále probíhajícímu v našem těle na několika úrovních. Pokud tomuto primárnímu dýchání těla vstoupí do cesty překážky v podobě stresových zážitků, nezpracovaných napětí z minulosti, prenatálních nebo dětských traumat, rodinných neharmonií, úrazů či nemocí, vytvoří se v těle jakýsi „uzel“, staženost v nervovém systému, ve strukturách, tkáních i tekutinách a projevy primární respirace jsou na jisté úrovni omezeny. I přestože je vlivem těchto událostí z historie proudění energie více nebo méně omezeno, pod povrchem těchto stagnací na nás stále čeká celistvé zdraví, dynamický klid, jednota a esence života, „matrice zdraví“. Kraniosakrální biodynamika se zaměřuje na zviditelnění tohoto zdraví a napojení systému daného klienta na tuto jeho původní esenci, na jeho „zdravý otisk“, čímž se bloky začnou rozpouštět, z těla vyplavovat a odcházet. Tělo se začne přestrukturovávat směrem ke zdraví. (Je potřeba nezaměňovat kraniosakrální biodynamiku za kraniosakrální terapii resp. biomechaniku, která sice vychází ze stejných kořenů, ale pracuje jiným způsobem!)

Duchovní mystérium

Praktikantka kraniosakrální biodynamiky Monika Chomová z Českých Budějovic namalovala obraz, který ilustruje zářivou esenci zdraví ležící pod hladinou našich napětí.

V okamžiku, kdy praktikant kraniosakrální biodynamiky podpoří systém klienta v naladění na Dech života a základní Jednotu, na tento původní zdroj, odkud vzešla veškerá naše existence, začnou se dít doslova divy. Mám zkušenost, že i lidé, kteří jsou silně uzavření a imunní vůči jakýmkoliv typům terapií, při setkání se svou původní esencí ožívají a mnohdy, sami překvapeni, popisují, jak Dech života v jejich těle pracuje. A to i přesto, že kraniosakrální biodynamika je navenek velmi statická metoda, kdy se praktikant jemně dotýká klienta celou hodinu pouze na jednom nebo na několika málo místech na těle.

Při kraniosakrální biodynamice se totiž dostáváme do kontaktu s velkým duchovním mystériem, tak jak bylo popsáno mnoha duchovními naukami. Franklyn Sills, výrazná osobnost kraniosakrální biodynamiky, popisuje Dech života následovně: „V průběhu času jsem začal chápat, že Dech života je božská přítomnost, kterou lze ocenit pouze ve stavu klidu a neznáma. Jeví se všude najednou a lze ji procítit jako numinózní, nelineární a zářící přítomnost. Vyvstává z hlubokého klidu, jenž spočívá v srdci všech forem a je bodem otáčení, z něho povstávají všechny formy. … Praktikant jí nemůže nikterak manipulovat ani ji využívat. Člověk může být pouze pokorným svědkem jejího tvůrčího působení v lidských systémech i mezi nimi. Klinická praxe v její přítomnosti spočívá v klidu, rezonanci a spolupráci. Takový proces přivádí k pokoře a je radost být jeho svědkem.“

Z popisu Franklyna Sillse vyplývá, že je to především tiché receptivní naslouchání systému klienta a projevům Dechu života, vědomí původní životadárné síly, které léčí. V okamžiku, kdy tělo klienta začne nacházet za podpory praktikanta cestu ke spojení s tímto zdrojem zdraví, začnou se z těla „samovolně“ uvolňovat vrstvy blokací, které tomuto spojení bránily. Tělo má v sobě zakódovanou hlubokou moudrost a „vrozený plán léčení“, od něhož je sice mnohdy životem odstřiženo, ovšem kontaktem s Dechem života jakoby si znovu začalo rozpomínat a spolupracovat s tímto vyšším vedením. Praktikant tudíž nevkládá do těla klienta žádnou svoji energii, ani žádnou jinou cizí energii, do těla nijak nezasahuje ani do něj netlačí, jen se jej jemně staticky dotýká, naslouchá mu a orientuje jej k jeho původnímu zdroji. A je to samotné tělo klienta, jenž si říká, které téma chce zpracovávat a jaké struktuře a části těla je potřeba v ten moment věnovat pozornost. Ani klient ani praktikant svou vůlí nerozhodují, co se bude při ošetření dít. Oba jsou neseni vyšší moudrostí těla a Dechu života.

Byť se mnohdy tělo harmonizuje v blažených stavech změněného vědomí, spojuje se svými zdroji a vyživuje se z hlubokých vrstev klidu na další práci, nejedná se o žádnou relaxační metodu. Velmi často se z těla klienta vybíjejí různá stará napětí, odcházejí mnoho let zadržovaná nezpracovaná traumata a zranění z konkrétních tělesných struktur či přetlak uvězněný v nervovém systému.

V terapeutické praxi se někdy setkávám s klienty, kteří prošli různými typy terapií, jsou si na intelektuální úrovni vědomi svých bloků a zranění, ale stejně se nedokážou posunout dál. Klasická psychoterapie či jiné metody jim pomohly si spoustu věcí uvědomit v hlavě, ale mnohdy jim nedokázaly pomoci vylít své staré bolesti z těla a přes emoce ven na všech úrovních. Tito lidé trpí různými fyzickými příznaky, nepříjemnými duševními stavy, vztahovými problémy, atd., ale prosté pojmenování toho, v čem jejich problém spočívá, jim nepomáhá. Ne vždy totiž dokáží terapeutické metody účinně „stáhnout“ dotyčného člověka k jeho emocím a tělesným vjemům, což je dle mého jediná cesta k vyléčení. Po minulém „století psychoterapie“, kdy se rozšířil koncept nevědomí a fakt, že naše problémy pocházejí z nezpracovaných či vytěsněných prenatálních, porodních nebo dětských zranění a generačních blokád, již má většina z nás díky kolektivnímu přenosu tyto skutečnosti více nebo méně pod kůží. Co ale dál? Co s klientem, který přede mnou sedí, většinu věcí si mozkem uvědomuje, ale není v kontaktu se svým tělem a emocemi a nemůže se tím pádem posunout dál? Nabídnu mu kraniosakrální biodynamiku.

Tato navenek nenápadná metoda totiž nabízí možnost „obejít“ náš mozek, respektive šedou kůru mozkovou a začít pracovat přímo s celým systémem těla a emocí, s napětím v nervovém systému, s tzv. „plazím mozkem“, v němž jsou především uloženy naše traumatické otisky. Náš intelekt při kraniosakrální biodynamické práci nemůže do procesu zasahovat a kontrolovat jej, což je velmi žádoucí. Tento způsob „vybíjení“ nezpracovaných traumat přes tělesné vjemy a emoce popisuje Peter Levine ve svých knihách Probouzení tygra nebo Trauma očima dítěte, v nichž kromě svého přístupu práce s traumatem doporučuje také přímo kraniosakrální biodynamiku. Obě tyto knihy osobně považuji za zcela průlomové a směřující k terapeutickému přístupu nové generace.

Možnosti kraniosakrální biodynamiky jsou patrné kupříkladu v procesu jedné mojí klientky, která přišla do terapie zcela emočně a tělesně zablokovaná, s pocitem slepé uličky a izolace. Přestože zažila v dětství velké trauma ze svého předčasného porodu a dvouměsíčního pobytu v inkubátoru, následně nevlídného prostředí bez emocí se svými rodiči, nedokázala se i při sebelepší vůli s těmito svými zraněními a celkově sama se sebou spojit, byla jako skála, naprosto znecitlivělá. Vždy, když jsem se jí zeptala, co cítí, řekla, že nic. Její obrany a odstřižení sama od sebe byly enormní a terapeutický proces stagnoval. Nabídla jsem jí rozšířit naše setkávání ještě o kraniosakrální biodynamiku a od toho momentu se začaly „lámat ledy“. Když si poprvé lehla na lehátko, pocítila jemné pohyby energie v těle, uvolňování napětí a byla nadšená, byť uvolňování starých bloků nebylo vždy pouze příjemné. Asi po ročním intenzivním kranio procesu se její obrany povolily natolik, že z ní začínaly na různých místech nekontrolovaně tryskat emoce, tělesné vjemy a jednou se dokonce hned po příchodu do mé ordinace zhroutila a propukla v zoufalý dlouhý „bezdůvodný“ pláč. Její ranné traumatické pocity z inkubátoru i nekontaktu s rodiči se začaly uvolňovat a odcházet z těla, což bylo žádoucí. Posléze se toto uvolnění i pozitivně odrazilo v nové kvalitě jejího života, v němž také vše začalo více zdravěji proudit. Kraniosakrální biodynamika zafungovala v jejím případě jako „zbíječka“, která neúprosně rozbíjela všechny její původně zcela neprostupné obrany.

Jiná klientka mne vyhledala po absolvování mnohaleté klasické psychoterapie, kdy jí tato slovní metoda již nepřinášela žádný posun. Po půl roce kraniosakrální biodynamiky mi napsala: „Po tom půl roce cítím velkou změnu a vyplavování potlačených bolestí a emocí a zároveň zmírňování všech těch vnitřních tlaků. Mohu potvrdit, že kranio a spojování s tělem mě výrazně posunulo a hodně se mi ulevilo. Verbální terapie už by mi vůbec nepomohla.“

Důvodem pro kraniosakrální biodynamiku nemusí být samozřejmě pouze probourání starých blokací, ale třeba právě vyladění více sama na sebe, doplněk k terapeutickému procesu respektive jeho zrychlení nebo pomoc při odstranění následků úrazu či nějakých fyzických příznaků.

Jedna klientka mne kupříkladu vyhledala kvůli úporným bolestem v pravé kyčli, které byly tak silné, že nemohla sedět na místě déle než půl hodiny. Přestože přišla poprvé, její vrozený plán léčení umožnil velmi rychle k této blokádě přistoupit a pracovat přímo s kostí křížovou a SI skloubením, kde se ukázala silná ztuhlost a zapouzdřená bolest a křeč. Přes pravou nohu jí odcházela z těla tato bolest a silný tlak, načež vstala a kyčel ji nebolela. Ošetření jsme ještě jednou zopakovaly a i díky tomu, že si klientka procítila, jak tato ztuhlost souvisí s jejím psychickým mechanismem podávání výkonů, bolest se od té doby již nikdy neobjevila.
V tomto případě bylo možné pracovat s místem bolesti velmi rychle, ale často se stane, že nás vrozený plán léčení nezavede k danému tělesnému příznaku hned, ale tělo se potřebuje nejdřív sjednotit, načerpat energii, napojit více na matrici zdraví nebo věnovat místům na těle, kde je prioritnější vrstva ke zpracování. Příkladem tohoto je moje dlouholetá klientka, která chodí na kranio každý týden a mnoho měsíců trpěla revmatismem v koleni. Celou tu dobu vrozený plán léčení neumožnil přistoupit přímo ke koleni, neboť se v těle zpracovávala jiná témata a důležitější vrstvy procesu. Teprve nedávno nastal jasný signál k práci s kolenem. Po jednom ošetření věnovaném této části těla jí zmizely bolesti a z velké části i otok. Vrozený plán léčení si řekl o práci s kolenem teprve v okamžiku, kdy byl systém připraven tuto blokádu efektivně zpracovat.

Prenatální a porodní témata

Každý člověk vnímá ošetření kraniosakrální biodynamiky jinak. Mám několik klientů, kteří při ošetření cítí intenzivně pohyby Dechu života a jeho práci v těle, vybíjení starých napětí a někdy se na lehátku doslova zmítají různými nekontrolovatelnými pohyby a vibracemi, nebo dokonce bolestmi, které opouští tělo. Jiní klienti nevnímají nic, a i přesto, že práce uvnitř jejich těla intenzivně probíhá, na lehátku usnou. Teprve posléze v běžném životě zaznamenávají změny směřující kupříkladu k většímu oživení a vyladění jejich těla. U někoho trvá kranio proces několik let, než se tělo propracuje přes staré vrstvy k nejhlubší úrovni tělesného odstřižení a vychýlení, u někoho se jedná o bleskový průlomový proces.

Přišla ke mně kupříkladu paní na první hodinu kraniosakrální biodynamiky, nikdy předtím jsme se neviděly. Chtěla vyzkoušet, jak kranio působí, žádný specifický problém neřešila. Během prvních 15 minut ošetření tělo začalo poukazovat na téma z prenatálního období a volat po práci na konkrétní tělesné oblasti. Při kontaktu s výraznou blokádou na tomto místě těla se systém klientky okamžitě propadl do prenatálního období, načež mi žena sdělila, že byla nechtěné dítě. Tuto informaci se dozvěděla již dávno, ale nikdy předtím během svých sebepoznávacích aktivit se do toho tématu emočně a tělesné nepropracovala. Nyní se ovšem během 30 minut ošetření ocitla přímým průlomem ve svých prenatálních pocitech a tělesných vjemech, vnímala, jak odevzdaně čeká na rozhodnutí, jestli zemře nebo bude žít, cítila obrovský pocit strachu, nevěděla, co bude dál. Nacházela se pocitově v naprosté tmě, osamělá, slzy se jí linuly po tvářích a prožívala absolutní nejistotu své existence, která byla posléze během života pouze překrytá vrstvami běžného fungování. Najednou jejími ústy promlouvalo malé bezbranné zoufalé dítě. Sama klientka byla šokována a zároveň vnímala obrovskou úlevu. Toto nejhlubší trauma jejího života, které ji blokovalo na mnoha úrovních, bylo připraveno ke zpracování a díky kraniu se mohlo z těla uvolnit a začít odcházet.
Tím, že se kraniosakrální biodynamika orientuje na základní zdravé formativní síly života, které prvotně působily u našeho početí a v prenatálním vývoji, přináší možnost přestrukturovat rané psychické i fyzické deformace. Napětí vzniklé neharmonií v prenatálním období, při porodu nebo následně v raném dětství, odchází až z buněčné úrovně. Tato konkrétní buněčná přestrukturace, vyladění a napojení na původní matrici zdraví, nabízí zcela nový terapeutický rozměr.

V té souvislosti je třeba zmínit kraniosakrální biodynamiku orientovanou na práci s čerstvě narozenými miminky, které zažily těžký porod nebo jiné komplikace, jež se pochopitelně nezdravě otiskly do jejich nervového systému. Tato napětí mohou způsobovat u dětí posléze problémy, které si mnoho rodičů s jejich komplikovaným porodem nebo prenatálním obdobím do souvislosti nedává. Čím dříve je malému dítěti pomoženo, aby si zpracovalo porodní nebo prenatální napětí, tím méně zátěže si s sebou ponese do života a tím více bude prospívat. A samozřejmě i pokud nedojde k včasnému zpracování, kraniosakrální biodynamika přináší naději v tom smyslu, že tato témata je možné uchopit kdykoliv během života, byť jsou pak třeba již překryta více vrstvami.

Zažila jsem situaci, kdy si jeden dospělý klient při ošetření odžíval svůj komplikovaný porod a doslova fyzicky cítil, jak si poprvé proráží cestu přes porodní cesty, jíž díky císařskému řezu nikdy v realitě neabsolvoval. Jeho důvěra sama v sebe a své síly po této přestrukturaci porodního otisku zásadním způsobem vzrostla a poprvé zažil pocit pravého patření na svět

Setkání se zdrojem

Kraniosakrální biodynamika přináší do našich životů napojení na světlo, na naši zářivou podstatu, zdroj čekající trpělivě pod šedými vrstvami buněk obsahujících napětí. Je nádherné pozorovat, jak se tělo klienta začíná prozařovat, šedé vrstvy se odlupují a on najednou cítí zdravou pulzaci, vnímá svou energii expandující až k obzoru a obrovský příliv světla. Tento stav plynutí a napojení je cílem většiny duchovních učení a mnoha terapeutických a léčebných směrů. Způsob, jak působí kraniosakrální biodynamika je však zcela specifický, neboť pracuje přímo se zdrojem a jeho hmotným působením ve fyzickém systému člověka.
Klientka, o jejímž zranění z inkubátoru jsem výše již psala, mi nedávno popisovala svůj sen. Přestože se v něm pokoušela kličkovat před prožitím různých nepříjemných okolností, byla stržena jakýmsi silnějším proudem a nesena k uskutečnění toho, co bylo nezbytné pro její vývoj, byť si to ona sama v ten moment nemyslela.
Tak nějak si lze představit Dech života, neboť v okamžiku, kdy mu dáme prostor a začneme se napojovat, již v našem životě působí něco silnějšího a mocnějšího, než jsme my. Jsme neseni zdravím a naše tělo i duše to cítí. Uznáním této vyšší Inteligence, hlubokou pokorou a tichým nasloucháním, se vzdáváme naší omezené vůle a necháváme se vést záměrem Dechu života. Boží vůlí.

Pippa Middleton o kraniální osteopatii: Fascinuje mě, jak mého syna tato metoda uklidňuje

Pippa Middleton, mladší sestra vévodkyně z Cambridge a manželky prince Williama Kate, se nechala inspirovat ostatními maminkami a rozhodla se, že se svým téměř ročním synem Arthurem vyzkouší alternativní léčebnou metodu – kraniální osteopatii. Přestože pro potvrzení účinnosti této metody neexistují zatím dostatečné vědecké důkazy, Pippa je s výsledky velmi spokojená.

„Brzy poté, co se Arthur loni narodil, jsem slyšela pár maminek mluvit o tom, že navštěvují kraniální osteopatku,“ svěřila se Pippa v časopisu Waitrose Weekend. „Je to populární alternativní metoda pro novorozence, zejména pro ty, kteří absolvovali těžký porod, bývají rozrušení nebo mají problémy se spánkem,“ dodala. „Tato metoda má léčit, uvolňovat napětí, zlepšovat spánek, trávení i držení těla. To vše pomocí jemné manipulace s hlavou a tělem.“

I když zatím chybějí vědecké důkazy o účinnosti této metody, Pippa se rozhodla ji vyzkoušet, když bylo synovi Arthurovi sedm měsíců. A tvrdí, že výsledky byly vidět okamžitě. „Byla jsem fascinovaná tím, jak ho to uklidňovalo, ale i jakou jsem díky tomu dostala zpětnou vazbu. Osteopatka si totiž všimla, že jedna strana Arthurova krku je pevnější než ta druhá, což vysvětlovalo, proč stále chtěl spát jen na jedné straně. A taky hned viděla, že měl silnější ručičky než nožičky, takže mi poradila cvičení, které mu pomůže a dá to do pořádku.“

Co je kraniální osteopatie?

Přes veškerou chválu, kterou mladší sestra vévodkyně Kate na tuto metodu pěje, stále tu je otázka, co to vlastně kraniální osteopatie je a zda může být opravdu prospěšná nejen pro miminka, ale třeba i pro větší děti, nebo dokonce dospělé lidi.
Kraniální osteopatie je velmi jemná, neinvazivní manipulační technika vhodná pro všechny věkové kategorie. Dochází při ní díky jemnému pohybu lebečních kostí ke zmírnění nahromaděného tlaku vzniklého různými traumaty a uvolnění proudění mozkomíšního moku. Klíčovým prvkem je dotyk, kdy osteopat vyvíjí jemný tlak na hlavu a šíji. Je třeba zdůraznit, že dotyk má být opravdu jemný a lehký. Pro představu, váha takového dotyku by se měla pohybovat okolo 5 gramů, což odpovídá váze desetikoruny.

Tato metoda se vyvinula z klasické osteopatie, která vznikla koncem 19. století a zaměřuje se na svaly, kosti, klouby a páteř. Vychází z faktu, že vše v těle spolu souvisí a že tělo obsahuje vše, co potřebuje k uzdravení, pokud je správně stimulováno. Osteopaté proto využívají techniky, které uvolňují napětí ve svalech, kloubech a nervech a podporují hojení. Kraniální osteopatie využívá stejné principy a aplikuje je v oblasti lebky, která obsahuje celkem 29 kostí. Při mírné manipulaci s kostmi v lebce, uchu a čelisti lze změnit nebo mírně omezit pohyb mozkomíšního moku, což může mít na pacienta relaxační účinek.
Terapie probíhá tak, že osteopat různě přikládá ruce na hlavu pacienta, který leží a pro něhož je terapie velmi uklidňující a uvolňující.

Bohužel zatím existuje jen velmi málo přesvědčivých vědeckých důkazů o tom, že je kraniální terapie účinná. Zároveň ale také neexistují vědecké důkazy, které by blahodárné účinky této metody vyvracely, a využívá ji řada lékařů i pacientů. Přesto je třeba dodat, že by neměla nahrazovat konvenční léčebné metody, ale je určitě vhodné používat ji jako doplněk ke klasické léčbě.

Aktivní po mamince

Zdá se, že Arthur jde ve šlépějích své maminky, která byla vždy velká sportovkyně a aktivní zůstala i v době těhotenství. „Když je teď Arthurovi 11 měsíců a je pohyblivější, snažím se s ním dělat různé aktivity a potřebovala jsem najít něco víc než jen procházky v parku s kočárkem. Zachránila mě naše místní dětská posilovna, což je velký prostor plný zábavy, měkkých předmětů, koulí, houpaček, mini trampolín a dalších předmětů, které stimulují a rozvíjejí kojence a batolata,“ svěřila se Pippa. Malý Arthur prý v tomto bezpečném prostředí spálí spoustu energie, naučí se řadě nových dovedností a je na něm vidět, že s každou další návštěvou je sebevědomější.